Průvodce pivními styly 1. díl - Ležák

Nejprodávanější a nejkonzumovanější pivní styl na světě. Co se ležáků týče bylo by určitě dobré, ne-li vhodné, respektovat názor národa, který dělá nejlépe hodnocené ležáky na světě, naučil je vařit okolní národy a zároveň patří k největším konzumentům a vývozcům ležáku na světě. Ano tipujete správně - jsou to Němci. Ačkoli si my, Češi, můžeme myslet, že naše pivní scéna je nejlepší, není to nic oproti té německé (a to vůbec nemluvím o Belgii) a hlavně by dost možná nebyla v takové podobě právě díky vlivu německého pivovarnictví. Ostatně sám "vynálezce" světlého plzeňského ležáku byl Němec - Josef Groll. Když už jsme nakousli jméno tohoto muže, hodilo by se připomenout aspoň zkráceně jeho příběh, který stál za tím slavným českým ležákem plzeňského typu.

Co nám o jeho první várce v Plzni říká wikipedie:

"Groll v novém pivovaru uvařil premiérovou várku 5. října 1842. Říká se, že záměrně udělal chybu v technologickém postupu, aniž by dopředu znal výsledek – vařil podkvasené bavorské pivo, ale z odlišných českých surovin (žateckého chmele, měkké plzeňské vody a světlejšího sladu připravovaného anglickou technologií). První várka byla naražena 11. listopadu a ač nedopadla úplně dle očekávání, sklidila v hostincích „U Bílé růže“ a „U Zlatého orla“ na plzeňském náměstí veliký úspěch. Plzeňský kronikář poznamenal: „Jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek.“

Ale zanechme historie a pusťme se do toho nejdůležitějšího. Nejdříve nějaká obecná charakteristika tohoto stylu. Ležáky jsou kvašená tzv. spodními kvasnicemi (spodním kvašením). Jejich stupňovitost je nejčastěji od 8 ° do 17 °. Nejdelší tradice ve vaření ležáků mají v Bavorsku, kde se vaří již od 15. století. Měly ale sladovější chuť a barvou byly spíše do tmavé. Dnes se na světě vyrábí spousta druhů ležáků a je dost těžké jejich chuťově vlastnosti charakterizovat krátkou větou. Proto se jim budeme věnovat v jednotlivých částech. 

Německý ležák

Jak už jsem psal v úvodu - německá pivovarská scéna je velmi pestrá i přesto, že většina piv je spodního kvašení. Německá piva jsou hodně sladová, spíše méně hořká a většinou spíše tmavší (polotmavá až tmavá). Pokud mluvíme o Německu, tak pivní kultura je zde hlavně v Bavorsku a to je spojené s Oktoberfestem. Na Oktoberfest se vaří piva typu Festbier nebo Märzen (Březňák), který dostal jméno podle toho, že se uvaří na jaře a nechá se ležet až do října. V Německu jsou oblíbená i silnější piva, kterým se říká Bock, který má výrazně sladovou chuť a vyšší alkohol mezi 6 - 7 % (nebo v ještě silnější verzi i Dopplebock, který má sílu 7 - 10 % alkoholu). Velmi zajímavé německé pivo je Kölsch/Altbier, které je sice svrchně kvašené, ale chuťově se blíží ležákům. Většinou je méně chmelený a má příjemně ovocnou chuť a vůni, výraznou hořkost jako u ležáku ale s lehčím tělem.

Český ležák

Hlavně se jedná o ležák plzeňského typu, který i pojmenoval podobný styl ve světě. Pokud někde uvidíte nápis na pivu "Pils", tak se jedná o ležák, který je jako náš český plzeňský pašák (nebo se tak aspoň snaží být). Charakteristická je pro tento styl hlavně příjemná sladová chuť, zlatá barva, střední říz, vyšší hořkost a jemného chmelové aroma. Alkohol zde bývá nejčastěji mezi 4,5 - 5,5 %. Hlavním znakem českého ležáku je jeho pitelnost, ale také náročnost výroby. Díky jednoduché a čisté chuti tam snadněji najdeme nejrůznější vady. Proto uvařit plzeňský ležák je taková trochu maturita a ne každý chutná tak dobře. Ještě bych tu chtěl zmínit takový "mýtus", na který jsem za dobu objevování pivní kultury narazil - jsme totiž zvyklí používat termíny jako výčepní (pro desítku), ležák a speciální. Potom to může znít, že desítka není ležák. Opak je ovšem pravdou.

Americký ležák

I když se dnes může zdát, že je Amerika spíš domovem svrchně kvašených piv, ležák zde má také své výsostné postavení. Velmi zajímavý je třeba takový "Steam beer", který vznikl v době zlaté horečky v Kalifornii. Kvasí se sice spodními kvasnicemi, ale za vyšších teplot, čímž v pivu vznikne věští podíl esterů. Pivo je jantarové barvy, často má velmi hustou a mohutnou pěnu a v chuti je silné kořeněné chmelové aroma s nádechem karamelu. Samozřejmostí je i typický americký ležák, který ale má dvě podoby. Pokud jej vyrábí průmyslový pivovar, je často používaná surogace (nahrazování tradiční surovin náhražkami) v podobě rýže, kukuřice nebo dalšími obilovinami. Pivo má světlou barvu, je ale oproti evropským ležákům málo plné, stejně tak i hořkost, chuť nebo nějaká vůně jsou velmi slabé. Zatímco americký ležák z řemeslného pivovaru - jo, to je jiná písnička. Je vařený zcela ze sladu (all-malt), krásně zlatavý a perlivý s výraznější sladovou chutí a komplexní hořkostí.

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení