Koníček, který poslední dobou nabírá na popularitě - domovarnictví. Doma si pivo vaří stále více lidí. Činí tak z nejrůznějších důvodů: chtějí mít kvalitu piva pod kontrolou, rádi experimentují a nebo chtějí tomuto řemeslu přijít na kloub. Když jsem já začínal s domovarnictvím měl jsem několik výhod a s odstupem času bych rád sepsal menší návod pro někoho, kdo by se rád domácímu vaření piva také věnoval a nemůže tyto výhody využít. Tento článek se bude zabývat hlavně teorií, kterou je dobré na začátku nastudovat a podle ní vše postupně realizovat. Znalosti jsou to, co je potřeba nejvíc. Skočit do toho po hlavě bez znalostí může sice vyjít (pověstné štěstí začátečníků, které jsem sám zažil, ale o tom až jindy), ale dřív nebo později můžete zjistit, že věci neděláte správně a náprava může být náročná a váš sen o skvělém koníčku vezme rychle za své. Může přijít i demotivace z neúspěchu, který nebudete umět rozklíčovat. To vše a mnoho dalšího je nutné prvně pokrýt teoreticky. Neříkám umět vše z paměti, být expert, rozumět všemu (to ani nejde), ale vědět, co se může stát, kde je chyba, co budu vlastně pro vaření potřebovat a kolik mě to možná bude všechno stát. A k tomu vám pomůžou tyto zdroje znalostí:
1) Literatura
První po čem by měl začínající (ale klidně i pokročilý) domovarník sáhnout je kvalitní literatura. Rozhodně mohu doporučit knihu Pivařka2, která je rozšířeným vydáním prvního dílu. První díl už nejspíš neseženete a ani nemusíte. Dvojka obsahuje všechny informace z prvního dílu a navíc je podstatně rozšířená o další kvalitní obsah. Ano, jsou v ní i recepty. Nemusíte tedy svůj recept vymýšlet, pouze si zde vyberete a vyzkoušíte to, co vás láká. Získáte zde mnoho informací nejenom o samotném procesu, ale i o surovinách (voda, slad, chmel a kvasnice). Od již zkušených domovarníků jsou zde i příklady domácích varen a jejich řešení. Aktuálně opravdu neseženete knihu, ve které by bylo tolik informací. Kromě knihy doporučuji i časopis Pivař, což je občasník vydávaný členy Cechu domovarníků. Je volně k dispozici v online podobě na stránkách cechu a zabývá se detailně konkrétními nejožehavějšími tématy. Za sebe mohu říct, že jsem si velmi oblíbil číslo tohoto časopisu věnované spojení piva a ovoce, kde jsem nalezl spoustu inspirace a nových nápadů.
Literatura by měla být tím prvním, po čem sáhnete. Sám si pamatuji, když jsem si koupil Pivařku (tenkrát ještě první díl), s nadšením ji otevřel a s dychtivostí jsem pročítal stránky o procesu rmutování a isomerací alfa a beta hořkých látek a najednou... jsem zjistil, že je to pro mě tak náročné téma, že jsem knihu odložil a vrátil se k ní až po půl roce. Vrátit se k ní mi pomohlo hlavně díky tomu, že jsem začal pracovat jako výčepní v pivovaru a proces vaření jsem měl denně na očích a v komunikaci se sládky jsem se do problematiky začal víc dostávat, vrátil jsem se ke knize a začal budovat domácí pivovar.
2) Komunita
Znalosti z knih jsou sice fajn, ale bez nějakého propojení s praxí vám mohou být k ničemu. Sám jsem s tím bojoval, protože ne vše jsem pochopil a potřeboval jsem to vysvětlit od zkušenějších. Proto je dobré se zapojit do nejrůznějších skupin a diskuzních fór pro domácí sládky. Za sebe bych doporučil dvě - facebookovou skupinu Domácí pivo - Homebrewing, která sdružuje domácí (ale i profesionální) sládky u nás i na Slovensku a diskuzní fórum na homebrewmap.com. Ale není všechno zlato, co se třpytí. V případě knihy Pivařka nebo časopisu Pivař se jedná o seriózní a ověřené informace, ovšem v těchto skupinách je dobré nebrat vše jako nějaké dogma. Velká výhoda, hlavně facebookové skupiny, je v tom, že dostanete velmi rychle odpověď, ale díky tomu tam vzniká zmatek a spíš se tam ventilují názory, které mohou být někdy hodně zkreslené. Najdete tam spoustu tipů a návodů, které mohou být velmi užitečné a které vám pomohou se ve vašem snažení se zdokonalit, ale je dobré vědět, kdo vám tyto informace dává a jestli jsou pro vás relevantní. Stává se, že člověk, který teprve chce začít, dostává informace od člověka, který je jen o kousek dál, než ten úplný začátečník (typicky má za sebou třeba jednu várku). Proto je dobré brát informace s rezervou a ověřovat si je, nejlépe v kombinaci s odbornou literaturou a nebo s třetím a čtvrtým zdrojem informací a tím jsou...
3) Přátelé, kamarádi, známí i neznámí
Zkuste zapátrat ve svém okolí jestli náhodou někdo nevaří. Takhle jsem se dostal k vaření já - můj kamarád již dlouhá léta vaří a patří k lidem, kteří toho ví hodně (je to dokonce jeden ze spoluautorů výše zmíněné Pivařky). Velmi mi pomohl v začátcích a byl mým přítelem na telefonu během prvního vaření (no, dobře i toho druhého... vlastně mi pomáhá pořád, ale to sem vůbec nepatří!). Stejně jako on pro mě, byl jsem já inspirací pro dalšího kamaráda, který o vaření přemýšlel, ale nevěděl. Udělali jsme tedy společnou várku na mé výbavě, a to mu pomohlo si utřídit myšlenky a pomůže mu to v jeho prvním vaření, aby nepanikařil jako já. Tohle přesně můžete využít i vy. Každý do doma vaří se rád podělí o rady do začátku, ukáže svou varnu a případně předvede. A že nikoho takového neznáte? Tak napište na facebookovou skupinu, o které jsem psal v minulém bodu, a určitě se někdo najde. A je jedno, jestli má více zkušeností nebo ne. Důležité bude i sdílení poznatků, na které přijdete během společné cesty za objevováním pivního světa.
4) Bloggeři
Poslední bod bude hodně odkazový. Jak jsem již zmínil, je zde hodně domovarníků, kteří přistupují ke svému koníčku až vědecky a rádi experimentují, aby vy už jste nemuseli.
Diversity blog od autora Pivařky
Grádyš a jeho precizní přístup
Honza Doubek, který v poslední době hodně experimentuje se spontánně kvašenými pivy
Psaní je sice fajn, ale vidět to udělá kolikrát hodně, proto doporučuji youtube kanál mého kamaráda Jerseyho